Immaculata.

Xaver Dvořák

Immaculata.
Zem mizí pod Tebou juž v tmavém stínu, jak světlý zjev se vznášíš k nebesům; Tvé oko září plno sladkých dum a touhou hoří vroucí po Tvém Synu. Ach, brzy odpočineš v Jeho klínu, číš slastí věčných skloní ke Tvým rtům; juž v ústret poslal archandělů tlum a s lilijemi zástup serafínů. A kolem Tebe tryská jas a víří: teď roste v nekonečno cizích světů, že hvězdy září jako zlaté chmýří, a pod Tvou nohou měsíc stříbrem hoří – ach, co jest proti lilje květu, jenž nad sníh čistší z duše Tvé se noří?! 103