Na podobizně.

Xaver Dvořák

Na podobizně.
Má poupátka, vy miláčkové moji, vždy v smutné chvíli k vám se zadívám, jak tulíte se k sobě, co já sám jdu životem vždy pohotově k boji. Váš dlouhý vlas vlá na malebném kroji, ten jeden jako stkvoucí zlata plam a druhý roven noci temnotám, když zádumčivá nad horami stojí, co ručky vaše jako maně pouze se tisknou vroucně, hlava u hlavy, a na rtech bloudí úsměv dumavý. To rád bych věděl: kam as v sladké touze teď k letu duše vaše nevinná v tom úsměvu svá křídla rozpíná?! 71