Ó, bdi jen!

Xaver Dvořák

Ó, bdi jen!
Jen ruku pevnou, k nebi zrak; ať tělo k zemi chce, duch do oblak. Jest život tvůj vždy roven moři; ó, bdi jen! ať se v hloubi neponoří tvé štěstí – slabá loď! Jest štěstí pýr, jejž pták do hnízda vnes, jej vítr zítra smete, bouře dnes; nuž nejdi tam, kde vítr věje, kde zmítá bouř, jež sluje beznaděje; je skryj, v hloub ňader vhoď! Ó, srdce jako vesny poupě jest! až přijde slunce, bílá záře hvězd, pak citem tknuto otevře se a z hloubí jeho hlas zní, jenž se třese: „v mou náruč, dítě, pojď“! 64