Buď trůnem Boha!

Buď trůnem Boha! Žalm.
Jest srdce moje ještě plné slz a hoře, jak bývá luh pln rosy, nežli vstane zoře mdlá z lože paprsků; jest plné slz a hoře. Sám těším se: je v květu zem a voní růže, a vzduchem píseň zvoní s měkkých hnizd – teď může tvé nitro vzplát, je v květu zem a voní růže. Kdo zemi květ dal, ó též k tobě smiluje se; na loktech Svých Bůh s úsměvem svět celý nese, On láska jest i k Tobě, doufej, smiluje se. On noci smutné na skráň věnec ze hvězd splítá, a jestli v propasť padnou, na dně skryt je chytá zas v dlaně Své a noci smutné věnec splítá; nad rmutem vln se zvonce vodních liljí chvějí, kde pučet dal jim, tam jak ptáci nad peřeji se květy lotosu a vodních liljí chvějí. Na skálu holou, která žhavým vedrem puká, mech hebounký a v sprahlé lůno Jeho ruka dá pramen vláhy tam, kde žhavým vedrem puká. 93 Má k všemu soucit, všecko má v Něm spasitele; hned krmí mravence, hned rovná křídla včele, kdo klesá pod křížem, v Něm najde spasitele. Blíž u tebe jest; co Jeho dech vlá na tvé skráni, juž prchá před Ním žal, jak v slunci páry ranní, i smutku mrak, jenž chmurný bloudil na tvé skráni. Hle, nebe v hvězdách planoucí jest trůnem Boha, a zemi ve květu má v podnož Jeho noha – Ó srdce, chceš-li štěstím vzplát, buď trůnem Boha! 94