Na velký pátek.

Na velký pátek.
Vy lesy, utište své šumné lýry, ať smutek jak stín nesměrný a širý dnes lehne v hloubí vám; své zastavte, vy proudy, zpěvné zdroje, nechť bolesť veliká a bez úkoje vám padne k hlubinám! Ach, uzamkněte svoje vonné rety vy, s bledým poupětem, ó tmavé květy a s rosy krůpějí; zpět vraťte se v svá, ptáci, hnízda tichá, zda slyšíte, jak u vás vítr vzdychá než jindy smutněji? Ne ruměncem, ať krví Východ zkvete, své mračné perutě, ó rozepněte, vy vzdušná oblaka; v plášť mlhy zahalte se němé hory, ať moře utiší svých hněvů vzdory pod křídlem bouřňáka! On v hrobě spí! Jenž život dýchá všude: v blesk, jenž plál oblohou i v květy rudé, jež hoří ve trávě, i v hnízdo orla na skal ostré stěně, v strom, nad propasť jenž chýlí zamyšleně skráň v poupat záplavě. 85 Spí! shasněte, vy lampy nebes stkvoucí, ó hvězdy, co v tmy vnoří slunce žhoucí svou zářnou pochodni! pak v stínu, v tmách, jež míhají se plaše, kéž plá u Jeho hrobu srdce naše jak lampa náhrobní! 86