Crucifixus.

Xaver Dvořák

Crucifixus.
Co věků as juž nad ním přešlo v letu, vždy rozpjat mezi nebem zemí visí; vždy plné bolesti jsou Jeho rysy, vždy „smilování“ slyšíš s Jeho retů. Pak srdce tichne v lásky vroucím vznětu, pak zmírá jako na Golgotě kdysi, a nejde anděl, který zas Jej vzkřísí a „alleluja“ zahřmí v duši světu. Ó kraji rodný, lide na kříž spjatý, tvůj kalich hořkosti jest vrchovatý, lem jeho tvou se krví růmění. Té stále na kříž utrpení vbíjí, ty beze stesku kloníš v mdlobách šíji a marně čekáš na své vzkříšení. 39