In doloribus.

Xaver Dvořák

In doloribus.
Žití mé, ó teskná, zasmušilá pláni, kde jen duše moje kvílí bez ustání; kde jen lačný šakal časem smutně vyje: ach, ten šakal divý, slyšíš? – svědomí je! Nemám ani, kam se schýlit ve únavě: naděj! zaplakal bych prudce, usedavě. A v té pláni kosti sluncem vybělené: sny a touhy záštím cizích utracené; na obzoru slunce jako výheň žhavá, jak ta bolesť v mysli, která neustává. Jenom vzdechy těžké touto plání letí, marně vzpínáš náruč v dálku po objetí: nebe neuslyší, pne se do vysoka a zem slze moje sama chtivě loká. 27