Vždy vidím vás jen!

Xaver Dvořák

Vždy vidím vás jen!
Vždy vidím vás jen, děti zlatohlavé, když patřím v nebe, oko vaše smavé a k zemi v květu, růže vašich lící, váš melodický smích, pták zpívající; když rosnou nivou pospícháte v chvat, jak od lilijí nožky rozeznat? Smím na vás patřit, jaké štěstí pro mne, smím plnit vaše přání, vždy tak skromné, znát vaše touhy a sny vaše zvídat, vám na otázky naivní odpovídat, smím těšit vás, ó, jaké umění, mé nitro plno písní, nadšení! Já věřím v anděly, když jdete se mnou a zříte ke mně s tváří přetajemnou, a věřím, kolem vašich sněžných skrání jas plane od Božského zulíbání; ó, před pohledem sladkým z vašich řas i cherubína žhavý meč by zhas! Jdu za vámi zpět k edenskému prahu a srdce svoje ztracenému blahu se učím znovu otvírati v snění a bolesť skrývat ve hrob zapomnění; však křísit z něho naděje své květ a k štěstí – přece usmívati ret. 62 Ó, jste vy jistě kouzelníci malí, jež Bůh sesýlá dolů s hvězdné dálí, jak sesýlá v mech rosu, slunce třpyt, v keř ptáka a květ vonný na pažit a v temnou noc tu měkkou záři hvězd: vás milovat a znovu žít, mé děti, to jedno jest! 63