Sonet.

Xaver Dvořák

Sonet.
Vy tklivé písně, plny záře zlaté, jež z hlubin duše nitrem vyzníváte, tak vábné, na horách jak slunce lem, jak úsměv děcka v líčku zardělém. Vy tóny, plny kouzla, touhy svaté, jež jako poupě v srdci spočíváte, svou vůní těšíce mne v žití mdlém; jste v bouřích jeho strážným andělem. Vy paprsky, tak plny třpytu, tepla, mé srdce v žár vždy rozháráte znova, jež sterých klamů chladná pouta sepla. Ó spěte dál v mé duši sladké báje, můj ret již pro vás nemá více slova: snad nalezne ho kdys – až v branách ráje. 110