Matce!

Xaver Dvořák

Matce!
Matičko moje, mám vás rád více než celý Boží svět; kdybych měl žíti tisíc let, nemohl vás bych zapomnět. Byl bych to žebrák ubohý, matičko moje, nebýt vás: srdce by žehal trudu mráz, na rtech by úsměv smutně has. Ať by mně žití oblohou zaplál kdy zlatý štěstí svit, neměl bych přece – teskný cit! – komu své srdce otevřít. A teď, kdy duši trnovím, hořký mně smutek rozbodal, neměl bych, neměl – jaký žal! – kde bych se z duše vyplakal. 18