Červánkům.

Xaver Dvořák

Červánkům.
Ó vlny hořící, ó moře zlata, ó spono démantová, kterou spjata vlá říza Boha v azurovou dál! či purpurem jste, který s ramen sňal, když k zemi zadíval se v stesku právě, jež k Němu z hloubí zřela vyčítavě? neb číš jste hořkých slzí krvavá, již země nebi v oběť podává? Vím, věčnosti jste rubínovým prahem, kam duše vzlétá, syta lidským blahem, by v zřídle pravdy, v světla prameni svou touhu skojila a nadšení! – 48