Útočiště tonoucích.

Xaver Dvořák

Útočiště tonoucích.
Juž slunce zhaslo – měsíce srp bílý jak lampa zplanul nad velikým rovem; kam padne paprsk v moři smaragdovém, tam jak by oči šelem zajiskřily. Jest mrtvý klid, jak bývá nad hřbitovem, vzduch od břehu jde plný vůně, síly; na vlnách pluje člun – teď zastavili šíj opálenou plavci mdlí juž lovem. Tam z vln se noří obraz Matky Boží: než spat jdou, vždycky prosby své tam složí za bratry, kteří bloudí mořem v dáli; jak myslí na ně, ruce úže spjali, zpěv jejich letí přes ta vodstva širá... Než moře pod nimi jest hlubší jejich víra. 98