V tomto slzavém údolí.

Xaver Dvořák

V tomto slzavém údolí.
Jest zem a svět i duše slzné moře; vždy bolesť – jestřáb v srdci štěstí střehne, a její dech jak sivý mráz hned sžehne, kde sotva zkvetlo poupětem jen spoře; když v blahé chvíli slunný paprsk zoře nám v ňadra roztrpčená tiše lehne, hned hořký kalich svůj nám ke rtům sehne ten lidstva průvodce zas – teskné hoře. Tak stále jde náš život žaluplný, a výše rostou slzí smutné vlny; kde jejich cíl? kde hráz? vždy výš se pění! A v chvílích těch jak zlatá naděj blaha nám upomínka na Tě v duši sahá: v tom moři Tys nám archou ku spasení! 104