In tenebris.

Xaver Dvořák

In tenebris.
Noc zasmušilá nad horami stojí; má země na lupenech plno rosy, jak dítě, jež se chmúr a temna bojí, má v očích velké slze, jež tě prosí; noc zasmušilá nad horami stojí, s ní v zápasu tu srdce neobstojí. A juž se bezdná v nitro moje řítí; břeh – naděj poslední se pod ní láme a tone, hyne v prostřed vlnobití; ten bledý svit tam zraky neoklame: noc bezdná zevšad v nitro mé se řítí a místo hvězd to těžké slze svítí. 30