PROLOG.

Jaroslav Vrchlický

PROLOG.
Kokosový ořech tvrdý, namáhej se celou silou, v posled stíží rozdrtíš jej sekerou anebo pilou. A tu, zázrak, často bývá za tvou práci zisk jen malý, slupka tlustá, dužinatá, obsah dávno vyšeptalý. Zřídka jenom z tuhé kůry chlad a vonná něha mléka na rty spráhlé jako rosa, jako požehnání stéká. Tak i život! – Můžeš slupku tlouci krvavou svou pěstí, [9] zřídka najdeš trochu šťávy, trochu rosy, mléka, štěstí. Řek’ bych, uspoř si tu práci, škoda touhy, snů i dumy, ořechy ty kokosové smrť nejlépe louskat umí. 10