PRÁVO JESENĚ.

Jaroslav Vrchlický

PRÁVO JESENĚ.
V tichém klidu sbírat plody zádumčivé jesenějeseně, chodit večer podle vody líně hned a nadšeně, klidně patřit ve shon lidský, jak v rej stínů fantastický, který táhne po stěně. Zakouřit si, trochu zívnout, trochu veršů mlsati, hezké dívce v pozdrav kývnout po mlčící souvrati, která žene stáda domů, vrabcům ve vrcholcích stromů v hádce jich se vysmáti. Nechat všecko, jak to běží, s klidem filosofa zřít, 37 jak se v sporou kadeř sněží a jak mizí apetit, k mladších snaze, k mladší práci hledět s vlídnou resignací, rád jim v souhlas přisvědčit. Nechť juž o tvém vlastním díle, hádají se zmateně, nechť i mlčí, z dlouhé chvíle nechť je chválí nadšeně, sbírat slední klásky chudé, jim se těšit jest a bude smutné právo jeseně! 38