MEDITACE.

Jaroslav Vrchlický

MEDITACE.
Nad jakou propasť zavěsil’s, ó bože, to naše krátké, malicherné žití! Ctnosť položil’s na kopřivové lože a růže rozkoše jen z hříchů svítí. A ctnosť jest jméno, prázdné nic a pojem a rozkoš požitek a smyslů kvasy. Ctnosť, duha rozepjata nad vodojem jen v slunci stroucí barev luzné krásy. A slunce zhasne, vodomet dál tryská... Kde tvoje duha? – Stíny svět kol plní. Ctnosť jako hvězda na blankytu blýská a srdce, fontan, vře a dál se vlní. 126 A v tichou noc dál žaluje svou tíseň; mně rožněm Vavřince jest tvrdé lože. Což neslyšíš fontanu, lkavou píseň? Nad jakou propasť zavěsil’s nás, bože! 127