KRAJINA.

Jaroslav Vrchlický

KRAJINA.
Na pastviska holá a na šerá lada první soumrak říjnu zamyšlený padá. Pod vrbami ohně pastevců juž vzplály. Temno, vížka chrámu sotva kyne z dáli. Nad krajinou stmělou vyšel měsíc bílý, jak druh starý k ohni pasáků se chýlí. Z plamenů to svitne, šlehne, pozapraská, v souzvuku tomu splývá s retů stará zkazka. Splývá jak ten modrý kouř se k zemi vine, tichem chvíli zvoní a jak ten kouř hyne. U potoka v tichu ku měsíci krávy zvedají zrak tmavý, smutný, přemítavý. 28