AKROBAT.

AKROBAT.
A já viděl muže toho, hlavou chodil po podlaze, pak napjatém na provaze kotrmelců dělal mnoho. Podtrhoval židle, stoly, polykal též dlouhé meče, navrtal stůl a juž teče z dužin pivo komukoli. Jedl uhlí žárem bílé s kamením, pak tlouk’ se pěstí; jak to v žaludku mu chřestí, publikum se smálo milé. 106 Byl to člověk silný, smělý; hodinky stlouk’ ve hmoždíři, pak je svařil, z kotle čtyři holoubci v ráz vyletěli! A já viděl muže toho, a já tiše pravil k sobě: Tak i básník v naší době musí umět velmi mnoho. Ale v jedné věci velké tento akrobat je větší, když je zmožen velkou péčí, publikum když příliš mělké, Kdyžkdyž má umění již dosti, srazit vaz můž’ skokem divě, meč si ve chřtán vrazit křivě, v ráz vše skončit v zoufalosti. Jeho umění dnes chlebem, zítra může být mu smrtí, nás však naše zvolna škrtí, smrť mimy pomalounku střebem 107 Zz práce svojí, shonu, péčí, věčné vření, vlnobití, ne smrť a ne také žití – Věru, akrobat je větší! 108