MODLITBA.

Jaroslav Vrchlický

MODLITBA.
V žití pouti, kde se hroutí všecko v prach a noc a rumy, trochu světlé, tiché dumy, jež by skvělá v život zřela jako svlačec z vrbin proutí, osude mi přej! V ňader kalich, v neustálých který žárech zeje, práhne, žízní všecku vláhu vtáhne, trochu rosy, jak ji nosí lilek ve kališkách malýchmalých, v hruď mi nalívej! A z těch vděků, řady věků v umění co nakupily, 130 trochu svěžesti a síly v trud a pláče, co by ptáče sezobalo – srdci k léku, ku písni mi dej! 131