KRÁSA A MODA.

Jaroslav Vrchlický

KRÁSA A MODA.
Jak vyšla z tvůrčí ruky přírody, tak plna kouzla, vděku, lahody šla krása světem bez veškeré řízy; to jeden lesk byl, jedno záření, v prach lidé padali tu v zděšení, ten mocný zjev byl velký jim a cizí. Však cítili přec kouzlo, čár a vděk, jí zahnat síly neměli, tož lék si chytře vymyslili vlastní mdlobě, i chytli krásu, z pestrých cetek háv jí setkali, a tleskal celý dav: Teď lze ji přece vidět v pravé zdobě! A ješitnosť je hnala ještě dál, šat brzy hlavní věc jim být se zdál a božská podstať pod ním věšák pouze, jenž drží soustavu jen cetek těch, 89 jež zlatem, květy protkal umný steh, by lidské hověl malicherné touze. Ó kráso, ať se zjevíš kdekoli, vždy s maskou tvoje bytosť zápolí, vždy v božské víno tvé se míchá voda. Ať v dívčí tváři, soše, básni pláš, tím víc tě chápou, čím se ukrýváš, jak velí tobě konvence a moda. 90