KARNEVAL DUŠE.

KARNEVAL DUŠE.
Viz odlesk pochodní! Slyš rachot vozů, do křiku maškar zní a do hlomozu! Mně karneval na stěnách jizby mojí při záři krbu Obraznosť dnes strojí. Tu Harlekyn, můj rozmar přeubohý, se klátí, v rej a skok své nutí nohy. Cit, Pierrot, se stále se vším sváří, tam Kolumbina s bledou tančí tváří. Kdo asi je to? Píseň v hudbu zvoní, v rej upomínek hlava má se kloní. Ten vír a chvat! Mé sny jsou Amoreti, mé přeludy a touhy v divé změti. 113 Vše v klubko tlačí se a strká v směsi, a hlava třeští, duše má se děsí. Pak náhle ticho. Dvanáct bije, síní se mihnul velký mrak a všecko stíní. V tvář jemu nevidím, však srdce tuší, že nastal dlouhý, smutný půst mé duši. Půst, který všecky květy rázem zmaří. Ten kdosi neznámý ten sluje – Stáří. Kol prázdno, ticho. Dohlučely vozy a prchly nymfy, satyři i bozi. Jen v šeru útlé ručky v pláči spíná má mrtvá Mladosť – bledá Kolumbina. 114