NEVĚSTA.

Jaroslav Vrchlický

NEVĚSTA.
Tak jako z báje víla ve bílém šatě celá ku oknu přistoupila a pohnutím se chvěla. Byl západ, nebe tmělo se v červánkách a plálo, rudým se leskem chvělo a ve vlasech jí hrálo. Tisíce rudých růží klín ztemnělý nes řeky... Jak přitulí se k muži ty její útlé vděky! I snila zamyšlená a nevěděla ani, 70 jak okno, strop i stěna se třesou v jednom plání! Červánky ve závějích ji spánky nachem krášlí, kde rudé růže jejich dvě bílé sestry našly Vv havraní jejich kštici, a sotva se jich tknuly, nad úběl snivých lící ty v žár též zaplanuly. A dívka nevěděla v svůj vnořena sen světlý, že rudé růže z čela jak ve krvi jí květly! 71