ZLATÉ SLZY.

Jaroslav Vrchlický

ZLATÉ SLZY.
Ne slzy rosné, jimiž zory líce se skvěje, a jež slunce lehce slíbá; Zde hoří zlaté slzy pryskyřice. Jsem strom, do jehož kůry říznul osud dost hluboko, až duše roní slzy, a rány mé jsou nesceleny posud. Mé slzy zlatem planou, písní zvoní a stuhlé v jantar, vděkem jar, jež přešla, jak na růženci zrna ještě voní. 74