ANDANTE.

Jaroslav Vrchlický

ANDANTE.
Nech ruku jak list leknínový na klavesech juž spočívat, to říci nelze tóny, slovy, co hruď mi teď chce rozrývat. Ni zvuk, ni tón, jen temné chvění, v němž pukla struna ječící, snad ještě dlouhé políbení jak věčnosť slavné, mlčící. A ruky stisk tak pevný, prudký, pak hlavy sklon a z dveří spěch a běžet v bouř a vichru půtky a stavit se až na hrobech! Či lépe v boj se vzchopit nový, nad bolem svým se usmívat? – Nech ruku jak list leknínový na klavesech juž spočívat! 51