JEN TROSKY!

Jaroslav Vrchlický

JEN TROSKY!
To byla báseň! – Jako hudba sama, jak měsíc snivá, úchvatná jak drama. Já zapomněl ji, kamsi duše ke dnu mi spadla a tam dřímá ve bezednu. A s tíží vzpomínám si, život míjí... Víc neshledám se s její poesií. S tou hudbou smutnou a s tou barvou skvělou jen trosky lovím – nikdy báseň celou. 81