REMINISCENCE.

Jaroslav Vrchlický

REMINISCENCE.
Já slyším do snů fontán lkát a šumět staré platany, jež stojí blíže starých vrat, jichž pruty hojně protkány jsou břečtanem a planým chmelem; hle, zámky dávno strhány, vchod zarost’ celý jitrocelem a řebříčkem a lopuchou – I chvím se divnou předtuchou. Já slyším do snů fontán lkát. Tak čistá jeho voda jest, v ní zlaté rybky vidím hrát, nad nimi bílý jasmín kvést, květ po květu se dolů schvívá, ó miriady bílých hvězd! a padá květ a fontán zpívá.zpívá, 24 kol basin zarost’ lopuchou – I chvím se divnou předtuchou. Já slyším do snů fontán lkát. Po stezkách v zlatém písku ruch, dvou štíhlých, útlých nožek chvat... Jak polibky je těžký vzduch! Jak v živůtku divného střihu se ňadro vlní plné tuch! Zde zapomněla jednou knihu, teď lávka skryta lopuchou... I chvím se divnou předtuchou. Já slyším do snů fontán lkát. Ach tam to bylo... dávno již! Teď nad vším slovo „jedenkrát!“ lpí kletbou jako děsná tíž! Tam nad rozbitou popelnicí, hle, Amor patří v noční tiš... Mé srdce spíš tam? – Slza v líci? V noc bezhvězdnou a bezduchou proč divnou chvíš se předtuchou? 25