TUCHA.

Jaroslav Vrchlický

TUCHA.
Kraj neznámý. Pár holých stromů a pole, v dálce v mlze les, nad vlnou jeho střecha domu, u nohou fialový vřes. U cesty lípa řídká, stará, obrázek svatý na kmeni, kol věnec z prostých kvítků jara, jak vesny pozdrav jeseni. Tak ticho všude, rozorané je pole – ale bez ptáka, cos tajemného vzduchem vane a zvolna táhnou oblaka. 26 Cos příšerného skví se stínem a zase láká napolo, jak druhdy dávno v těle jiném bych býval šel tu okolo. 27