NESMRTELNOSŤ.

Jaroslav Vrchlický

NESMRTELNOSŤ.
To krásné tělo, před nímž malíř mnohý by štětec sklonil němém ve úžasu, ten očí kvas jak pro lidi i bohy, jak lze jen červům dát je ku pospasu? Ty bílé ruce jak jen smíchat s prachem? Ty prsy v hlíně budou liliemi! Ta ústa po tmě svítit budou nachem, ty boky kvésti budou v černé zemi! Ó zajisté, až pestré v směsi kvítí tam rozestře své barvy v novém jaru, v jich lesku, vůni budu zříti, píti vděk nesmrtelný spanilých těch tvarů. Ó zajisté, až budu hlavu klonit nad tento hrob, své sny tam poznám cele, mé polibky v nich dále budou zvonit, jak druhdy zpívaly kdys po tom těle! 66