MUSÍ!

Jaroslav Vrchlický

MUSÍ!
Byť strom si řekl desetkrát: Já nechci více květem vzplát, mne příliš rvala vichřice a cuchal déšť a vánice, a kámen mnohý sněť mou ranil, a nikoho tu, kdo mne bránil, já nechci kvésti nevděčníku – přec musí v prvním jara mžiku a v květu svítí jako dřív, jsa světu kol a sobě div. Byť básník řekl desetkrát: Víc ruchem tvůrčím nechci vzplát, mně příliš rvali jméno, česť, mé mlčení buď jejich trest, mne každý, kdo šel kolem, ranil, a nihohonikoho tu, kdo mne bránil, 101 já nechci tvořit nevděčníku – přec musí v prvním tvůrčím mžiku a písněmi plá jako dřív, je světu kol i sobě div. A byť by svět řek’ desetkrát: Tvé květy, plod tvůj nechci brát, dej násilím je nebo rád, kol tebe půjdu v duši chlad: strom pokvete a básník bude dál tvořit; časem dítě chudé si pod strom sedne a plod zvedne, a při té písni kdos přec zbledne neb zardí se. To stačí stromu i básníkovi, žít jen tomu. 102