Koráby.

Koráby.
Na vlnách dřímou plachetní lodi, a žlutá lampa v šedivém tichu choře se Ieskne na hládi vodní. Na lodi ticho, usnuli všichni; jen němý strážce přes okraj hledí... A zcela dole, v propastech tmavých, chystá se k spánku obrovské moře. Ty lodi bílé, s pestrými stěžni, věnčené květy, v jásotu davu, jež do vln moře vypluly z jitra v příznivém vánku a náhle bleskem zdrceny leží 5 na pustých skalách, ty lodi lstivé, korsárů hnízda, pod černou vlajkou, zdobenou lebkou, věštící všude zkázu a nářek, smělé jak orli, rychlé jak větry, bojovné, mstivé, konečně našly kýžený pokoj na jeho hrudi. Ty lodi vetché, s otvory v boku, ty lodi smutné, jak mrtvé vášně, jichž sporé mužstvo na přídi stojí a spíná k nebi hubené ruce. A zcela dole, v propastech tmavých, hoví si moře, napnuty sítě na všechny strany, a klidně dřímá. – A Noc jak kráska s hvězdnými zraky a s kyprým ňadrem lehce se sklání nad spícím tělem, hladíc je něžně po dlouhé hřívě, jež volně splývá přes skalní hroty. Na lodi ticho, usnuli všichni; jen němý strážce přes okraj hledí. 6 A zcela dole, v propastech tmavých, vlní se děsná chapadla moře. Na vlnách dřímou plachetní lodi, a žlutá lampa v šedivém tichu choře se leskne na hládi vodní.