Touha.

Emanuel Lešehrad

Touha.
V tom šerém tichu, v kterém slunce zmírá a ve své krvi tiše zhasíná, v mé šedé srdce tesknota se vtírá, v mé srdce choré, které usíná. A všechny struny pláčí smutnou touhou a všechny struny pláčem zaznějí, tou smutnou touhou, nekonečně dlouhou jak silnice, jež běží alejí. Je večer tichý, stíny bloudí v poli, a ve vesnici bledé zvony zní, a choré srdce naříká a bolí a žalně kvílí píseň smuteční. 27