Písně.

Emanuel Lešehrad

Písně.
I.
Byly kdysi velké hody. Přišly ale nepohody! Špatné časy všechno kazí. Bohatí jsou nyní nazí. Chudí, kteří hlady mřeli chodí s tloustnoucími těly. Přišly velmi špatné doby. Hody měly městské hroby. II.
Bouře. Mraky. Nebe šedé... Bože, kam to všechno vede... Nikde ani trochu světla. Zem už dávno nerozkvetla. 18 Což pak budu věčně žíznit! Což se budu věčně trýznit? Bouře. Mraky. Nebe šedé... Lidem se pak špatně vede... III.
Moje duše plná světla jenom jednou v žití zkvetla. Jenom jednou chtěl jsem žíti, číši lásky ke dnu píti. Zlomily mne žaly, boje. Moje duše, duše moje! IV.
V mojich krajích vládne zima a mé srdce v hrobě dřímá. V tmavé noci zvolna sněží. Moje srdce v hrobě leží. Moje srdce země skryla, a v mých prsou bolest zbyla... V.
Vyšel jsem kdys hledat štěstí, zabloudil jsem na rozcestí. 19 Svatá Panno! Palác hoří a mé sny se v propast noří. Byl jsem zlákán lživou vůní a teď za to na smrt stůni. – VI.
Nad horami měsíc rudne, v hvozdech pláčí duše bludné. Vítr v stromech teskně kvílí, vítr teskně v stromech šílí. Oj, má milá, v tuto dobu lezou mrtví ze svých hrobů. Lezou, lezou z chladné zemi, tančí v kruhu pod olšemi, za olšemi u potoka! Zemřeš do dne a do roka. VII.
Moje milá přede, přede. Smutný rytíř mimo jede. Pějí ptáci, šumí trávytrávy. V sadě křičí modří pávi. Vlna vlnu v řece honíhoní. Umíráček ve vsi zvoní. – 20 Vlna milou pohltila, v tmavou dálku odplavila!..