Žalm života.

Emanuel Lešehrad

Žalm života.
Ó, krásný živote! Proč odsouzen jsem k hladu, proč září jablka ve Venušině sadu? Ach, moje bolesti jsou širé jako moře! Ó, nebe, propasti, kdo vypoví mé hoře? Samoten, opuštěn na skalním mysu hynu a věčně trápím se; ach, kdy si odpočinu? A moje samota mne zabíjí a kruší – Kdy, Bože, vyprostíš z těch okovů mou duši?!