Advent.

Advent.
Oh, jaro, jež jsi přišlo k oknům mým s vůněmi niv a zpěvy slavíku, pojď, pojď, já toužím po tvých sladkých rtech, nech zpívat ptáky hymny nebeské. Dlouho jsem dřímal v klíně únavy, dlouho jsem tesknil s okem slzavým, dnes zpívám jako jinoch nadšený a tvoje kroky v duši zvučí mi. Ó, kouzlo jara, modro oblohy. Roztály sněhy, ledy odpluly a řeky šumí zlatou krajinou, jež opět září kvítím rozkvetlým, Zelenízelení stromů plných pupenců. Nuž, nyní chvátám, abych otevřel 86 síň dokořán tvé vzácné návštěvě, jež bude ctí mé chmurné světnici. Naděje, jaro! Vejdi pod střechu, na které rostou mechy ponuré, však pod níž bije srdce nejčistší a láska, kterou lidé neznají! Chci zpívat písně o tvé nádheře, o vlasech tvých, jež vlečeš údolím, o ptácích, kteří letí nad hvozdy, o štěstí, které kyne člověku. Vše zakopám, co duši zraňuje v své zahrádce, kde kvetou jasmíny a chýši svou ozdobím věncovím těch lilijí, jež nikdy nesvadnou.