Sebevražda.

Emanuel Lešehrad

Sebevražda.
Proč pak pláčeš, moje dívko, proč pak se mi nesvěříš? – Nech mne, drahý, nech mne plakat. čím jsme byli, nejsme již. 67 Hle, jak venku září slunce, vůně táhnou ze zahrad. – V mojí duši stíny straší, na mém srdci leží had. Pro bůh, dívko, proč pak bledneš? tvoje ruce jako led! – Ach, můj milý, teď je po všem. Umírám! Já vzala jed! –