V tiché noci.

Emanuel Lešehrad

V tiché noci.
Když bledé víly budou kráčet mechy, když snivé ticho rozprostře se lesem, když večer bude lkáti mdlými vzdechy, my půjdem spolu karmínovým vřesem. Tu dobu z pastvy beránci se vrací, a purpur slunce v plavém listí zmírá, zpěv pasaček se v modrém přítmí ztrácí, a vonná noc svůj kalich rozevírá. My půjdeme kol zeleného boru, z kad sladký sen se v teskné duše vkrádá, my spatříme, jak v dáli na obzoru svit zlatých hvězd na spící hvozdy padá. Jak světlušky se snové temnem třpytí. Vzduch přeplněn je nejsladčími hlasy. My půjdeme, kde kvete nejvíc kvítí, a světlo luny protká naše vlasy.