Je pusto nyní...

Emanuel Lešehrad

Je pusto nyní...
Co smutných dnů as přejde před mým zrakem, než přijde doba věčných závějí, a Zima okna opřede svým jíním, a vše, co žilo, navždy odejde? Když byl jsem mlád a vyplul v malém člunu do bouřných vln a hrdě stanul v něm, když byl jsem mlád: a divé vlny krotil, jež zmítaly mým člunem do nebes. Těch dob mi líto: Byly přec jen krásné! Je pusto nyní na vrcholech vrchů, kde větry dují, sněhy netají. 17 Však jiné touhy chovám ve svém nitru: Přes světy jít a Ženu po svém boku, velikou Lásku hlásat národům.