Ottylka.

Emanuel Lešehrad

Ottylka.
Naproti bydlela, když byla ještě malá – juž jako děvčátko bývala roztomilá – častokrát v košilce se jenom objevila a s bílým koťátkem si na zápraží hrála. Však dneska, po letech, se sličnou dámou stala, jez vábí jinochy jak delikátní víla a něžným sametem a kožešinou skryla, co kdysi z dětinství před světem odkrývala. Když někdy na korsu ji spatřím mezi davem, tu tělem projede mi elektrické chvění, 66 že chtěl bych uchvátit ji v roztoužení žhavém, byť měl bych zahynout ve sladkém opojení.