Rozchod.

Emanuel Lešehrad

Rozchod.
Když jsem zřel tě naposledy, ó, jak byl tvůj úsměv bledý, 78 zírali jsme ještě spolu do údolí šerých bolů, kde se zvolna stromy tměly, hvězdy bílé v mracích mřely, kde se větve osyk třásly v svitech luny, které hasly – pak jsme navždy oněmělioněměli.