Po smrti.

Emanuel Lešehrad

Po smrti.
Až v rakvi bude spáti moje tělo, a černá hrouda moje hnáty skryje, má teskná duše věčným snem se spije, a smrt svým laurem ověnčí mé čelo. A moje srdce, které písní znělo, nechť potom v tmavé zemi zvolna hnije, já budu slyšet červů melodie, až prolezou mé fialové tělo. Můj duch se vznese k břehům živých moří, tam v divé vlny radostně se vnoří a protne žíly krve zkažené, co zatím slunce vzejde z mraků tmavých, z mé duše plné smutků mdlých a lkavých veliký lotos lásky vyžene.