V žaláři.

Emanuel Lešehrad

V žaláři.
U noh se krčila kočka a střežila hnutí; já, spoutaný kacíř, choulil se v železném loži, a cítil, jak vrývá své drápy do mého těla – (eh, bylo to jedno,) nechť zhynu v žalářní kobě! 16 Jak zářilo tenkráte oknem sluneční světlo! Ach, bylo to divné: Já tušil budoucí spásu, já cítil, že ztuhne můj sval a okovy prasknou, že budu stát silný a hrdý v paprscích slunce. Jen vy, vy ubozí bratři, jež zalehlo temno, a kteří jste slábli na loži horečných snění a kteří jste zmírali, odmítajíce pomoc – Co teď vám zbývá? Co platny jsou ideje vaše? Já volám vás k žití. Já třesu žalářní mříží: Není ztraceno všechno, dokud duše je v těle!