Vzácné okamžiky.

Emanuel Lešehrad

Vzácné okamžiky.
Ve chvílích extase vidím se státi na strmé hoře, že mraků se chytám, 31 abych se udržel na hrozné výši, a duše má slyší hučící hvězdy. Tu zapomínám na pozemské kraje a práhnu po věčnu, posetém slunci, a duše má, slyšíc hučící hvězdy, své paže rozpíná k tajemným dálkám.