V horečce.

Emanuel Lešehrad

V horečce.
Jak často myslím si, když někdy nelze spát, a v loži choulím se a vzpomínám si mládí, že sedí u mne kdos, jenž má mne ještě rád a černé vlasy mé svou bílou dlaní hladí. 40 A náhle zdá se mi, že slyším sladký hlas, jak líný bzukot včel a na svém čele vlahém zas cítím hedvábný a sametový vlas, a moje myšlénky se chvějí tichým blahem. Já tuším děvčátko, jež teskně usmívá se, a ruku sněhovou, jež lehce zachvívá se... A moje srdce mdlé pak svírá divný žal! Tu v loži svíjím se a do svých dlaní pláči, a slzy bolesti podušky lože smáčí, jakoby blízko mě kdos drahý umíral!...