Večer v srpnu.

Emanuel Lešehrad

Večer v srpnu.
Mdlá luna září nad krajem. Rybníky dřímou. Z niv modrých kráčejí zvolna sehnuté stíny. 79 Na kraji němého hvozdu milenci sedí, dvě neukojená těla k sobě se tisknou. Jas luny lehounce sklouzá po jejich tvářích. A jejich ústa se pojí v horoucí vášni. Je melancholický večervečer. Rozkošný vánek chladí jich hořící čela. Ruce se chvějí. Ó, štěstí veliké lásky a věčně nové: Cítit na svojí hrudi oddané srdce! 80