Sfinx.

Emanuel Lešehrad

Sfinx.
Kamenná Sfingo, před tvými zraky, které se hrouží v tajemné dálky, šinou se velké, šedivé mraky zapadlých věků. Mlčící Sfingo! Z propastí Věčna tříští se vlny u tvojich nohou, pějíce píseň neznámou lidem, neznámou bohům. Ruiny chrámů a hrdých zámků válí se na tvé žulové hrudi, vyhaslé světy visí ti v hřívě vlající větrem. Kovové desky třímáš v svých tlapách, lákajíc duše němou svou posou, podivné věštby maluješ v písku ohromných pouští. V tvých loktech leže, líbám tvá ústa zamčená navždy lidskému zvuku, slavím tvé jméno, veliká, krásná panenská Sfingo! 39