Poslední hodina.

Emanuel Lešehrad

Poslední hodina.
I budu ležet v šeré ložnici a naslouchat, jak srdce chvěje se pod pokrývkou, vroubenou krajkami. A lékař bude sedět u nohou. To bude den, kdy budu přesvědčen, že všemu konec... všemu na věky... Snad vzpomenu si na své poklesky a požádám, by došli pro kněze. Vše bude tiché, nic už nezazní, i mrtvé krásky, které líbal jsem, když byl jsem mlád!... To vše je zbytečno. 13 Vím. – Ale duše nikdy nezhyne! Vím. – Ale duše bude vítězná! Mé tělo?.. Shnije, jak mu náleží.