Včera večer.

Emanuel Lešehrad

Včera večer.
Byl večer mdlý a snivých vůní plný a v mracích visel měsíc roven štítu, na skalní břehy narážely vlny a třpytily se v zelenavém svitu. A ve vsi znělo zádumčivé Ave, na horizontu štíhlé věže čněly, pod pohořím se tměly hvozdy plavé, jakoby v siném lesku zkameněly. A modrý měsíc rozléval se všady, a jeho světlo kraje zalévalo, mdlé luhy, hory, zádumčivé sady, kde zakopané srdce v hrobě spalo. A když jsem pozdě v noci kráčel nivou, pod lunou sinou, která v mracích mřela, já rozpomněl se na svou duši snivou, jíž zhrdl svět, když na vše zapomnělazapomněla.