Z těžkých bolestí.

Emanuel Lešehrad

Z těžkých bolestí.
Ty krásné chvíle odpolední, jež stvořeny jsou k radosti, ach, kterak jsou už dneska všední jak efemérní známosti. A vychladly už dávno žáry, a sníh už srdce pokrývá, a Nuda ukazuje spáry a do lebi je zarývá. A snění rozpíná své sítě, jež do daleka napíná, ach, kdy už přijde, moje dítě, ta poslední tvá hodina? – Pak tvoje bílá duše může již opustit tu zrádnou zem, kde jiným lidem kvetly růže a dáti navždy s bohem všem.